Jak jsem prošla džunglí vedení účetnictví

Jak jsem prošla džunglí vedení účetnictví

Můj eshop se postupně rozjížděl a já matně tušila, že další věcí, se kterou se musím skamarádit, je vedení účetnictví. Další krok do neznáma. Zvládnu ho? Měla jsem tak trochu černé svědomí z toho, že jsem založení firmy přenechala odborníkům. Do tajů účetnictví prostě musím proniknout. 

 

Vzpomínám na školní hodiny

S úmyslem evidovat všechno se pouštím do akce. Vytahuju dokonce sešit ze střední ekonomky. Účetnictví jsme přece brali. Brzy ale zjišťuju, že školní úkoly mají ke skutečné praxi daleko. „Místo sezení v lavicích nás měli raději posílat do firem, abychom věděli, jak to opravdu chodí,“ vykřiknu a vztekle mrštím sešitem do kouta. Žádné smysluplné odpovědi v něm nenacházím. 

 

Pro mne platí jiná pravidla

„Mám výdaje uplatňovat jako skutečné, nebo raději zvolit paušál?“ napadá mne jedna z prvních otázek. Postrádám předchozí zkušenosti. „Zvol si účtování skutečných výdajů, paušál procentem z příjmů by nemusel být výhodný,“ radí mi známá, která podniká.  „Můžeš tam zahrnout všechno včetně správy webových stránek, plateb za internet, poštovného za zásilky, telefonů, kancelářských potřeb a spousty dalších položek,“ vysvětluje mi. Jenže nemá s.r.o., je OSVČ a pro ty samozřejmě platí jiná pravidla.

 

Zákon je neúprosný i vůči mně

Už chápu, že jako čerstvé majitelce společnosti s ručením omezeným mi ani nic jiného než vedení účetnictví nezbývá – zákon je zkrátka neúprosný. Takže žádné paušály, ale má dáti – dal. Staré dobré účetnictví. Nakonec hodím ručník do ringu. Sama to nezvládnu, i když třeba v tomto článku se tvrdí, že zákony firmám už v účetnictví hodně ulevuji. Přesto se nechám proškolit. 

 

Dostávám samé otravné nabídky

„Nechcete si všechno evidovat elektronicky? Budete to mít mnohem jednodušší,“ nabízí mi mladík na školení. Dlužno dodat, že tenkrát neměl nikdo o nějaké elektronické evidenci tržeb ani tušení…  Koukám se na něj trochu nedůvěřivě. „Určitě mi chce vnutit nějaký zázračný počítačový program, který bude stát hromadu peněz,“ letí mi hlavou. Už jsem se přesvědčila, že jako čerstvou majitelku s.r.o. mne každou chvíli někdo otravuje s nějakou strašně důležitou reklamní nabídkou. Mám proto obavu, že mi chce jenom vytahat peníze z kapsy.

 

Přirozená lenost nade mnou vyhrává

Nakonec se ale nechám přesvědčit a školitele alespoň vyslechnu. To, co mi říká, dává smysl. Slyším hlavně na to, že bych nemusela stále dokola vypisovat stohy faktur. Je to totiž jedna z věcí, která mne na podnikání nebaví vůbec. Účetní systém všechno eviduje. Třeba i v internetovém bankovnictví jsou příkazy předvyplněné. Jde jenom o to je autorizovat. Jsem už zčásti nalomená. Přirozená lenost jednoznačně vítězí. 

 

Nechci jít na úřad na kobereček

Láká mne skutečnost, že nebudu mít žádné starosti. Systém za mne skoro všechno vyplní, hurá! To je opravdu příjemná představa. Vyplňování kolonek totiž není moje silná stránka. Snažím se být pečlivá, jenže jsem leckdy roztržitá, takže pak někam napíšu nějaký nesmysl. Představa, že by se mi právě tohle přihodilo ve finančních výkazech a finanční úřad si mne pak pozval na kobereček, mne nijak zvlášť netěší. V účetnictví totiž plavou i státní instituce, jak je vidět třeba zde

 

Hodnotím na miskách vah

Zajímá mne to, ale stále ještě váhám. Především ve chvíli, když vyřkne sumu. Zarazím se. „To je dost,“ hlesnu. Asi je na mně hodně vidět, že na miskách vah hodnotím cenu a výhody uvažované akvizice. Náhle muž vysloví něco, čím mne dostane: „Do systému se zapracovávají aktuální novely účetnictví.“ Teď už neodolám. Představa, že se někdo za mne prokouše nechutnou džunglí změn, je za prostě za všechny peníze…