Privát v Praze 5 – obyčejná vosa

Privát v Praze 5 – obyčejná vosa

Dovolím si opět jednu “historku z natáčení” z laškování na privátu v Praze 5. Byť ji znám jen z vyprávění, tak si ji umím živě představit. Uprostřed milostných hrátek vletěla do bytu vosa a veselé hrátky se změnily na drama. Jeden z účastníků byl silný alergik, což uznejte, celou situaci během chvíle radikálně zdramatizovalo. Rovnou přiznávám, že všechno dopadlo dobře.  Nahá, do té doby příjemně si užívající postava, se rychle balí do prostěradla. V okamžení je z vášnivého milence řecký filozof zabalený do tógy, a milenka s mokrým ručníkem likviduje nevítaného vetřelce. Poučení je skoro jako z Ezopovy bajky. Ne každý, kdo tě chce “opíchat”,  je tvým přítelem.

V rámci Prahy 5 je to sice blízko do Motola, kde mají špičkové vybavení, ale kdo by si chtěl komplikovat život. Vysvětlujte lékaři, že to byl privát, kde se vám stala tak bizarní nehoda. Naštěstí nestala, takže konec dobrý, všechno dobré. To platí obecně. Říká se, že vždycky všechno nakonec dobře dopadne a pokud to dobře nedopadlo, tak ještě není konec.

Vždycky, když se mi nedaří, vzpomenu si na dávnou pracovní historku. Pohádal jsem se se šéfem a protože už dlouho byla atmosféra hustá, dal jsem v afektu dal výpověď. Druhý den ráno, když emoce vychladly, jsem si říkal, že to je konec. Udělal jsem kardinální chybu a zakončil slibně se rozvíjející kariéru. A víte, kdy byl skutečný konec a tedy nový začátek? O dva dny později, když jsem dostal nabídku nové práce. Lepší. Moje uvolněné místo nezůstalo dlouho neobsazené. Mladík, který ho dostal je tam dodnes a už není mladík. A zatímco já během let různě „povyšoval“, on stagnuje stále na stejném místě. Poučen touto zkušeností a posílen vzpomínkou se z dalšího odchodu nehroutím.

V zásadě jsem životním optimistou. Přesně podle hesla přej a bude ti přáno. Nemám rád lidi, kteří nadávají na cokoliv, většinou bez hlubší znalosti věci. Považuji je za toxické. Naopak, když si chce někdo užít, ať tancem, pivem, sklenkou vína a nebo, a proč ne, sexem, přeji jim to. Klidně třeba i privát. Praha 5, kde se momentálně zdržuji, jich nabízí poměrně hodně, stačí si vybrat 

Nikoho neodsuzuji a nemoralizuji, protože nevím, co má za sebou. Třeba náročný rozvod. Já bych si v tomhle případě možná taky zaskotačil. Ať je ten konec manželství zakončený něčím hezkým. Jsem rozvedený, jenže bez komplikací. Hned po soudním aktu jsme šli s exmanželkou (která byla ex sotva pár minut) do cukrárny na kafe a dodnes mi spravuje daně. Jenže si umím představit, že ne každý to tak má. Historky o rozvodovém kydání špíny, odklánění majetku a hádání se o alimenty jsme zřejmě ve svém okolí slyšeli všichni.

Vždycky si představuji, jak se na stejnou záležitost, třeba nevěru, dívá soudce a jak soudkyně. Taky si nemyslíte, že stejně, že ne? Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že každý fandí svému pohlaví. Samozřejmě, pokud nejde o extrém, kdy nějaký trouba mlátí svou ženu. To není chlap, ale srab. Ostatně rozvádějí se i soudci nebo soudkyně. Což musí být docela bizarní, když jsou před svým kolegou, jen na druhé straně lavice. A mají se mu zpovídat.

Mimochodem víte o tom, že krátkodobou lásku na privát si mohou pozvat i ženy? Klidně i holka pro holku. Vlastně proč ne? Jsou ovládány svou biologií stejně jako chlapi, jen se o jejich sexuálních potřebách mluví o něco méně a v trochu vulgárnějších souvislostech. My muži bychom měli být rádi, že je mají. Nám chlapům to občas dost zjednodušuje situaci. Zvláště, když začneme myslet orgánem, který se na rozdíl od mozku prokrvením zvětšuje.

V pozdně nočních či brzce ranních hodinách jsem zažil mnoho okamžiků, kdy pudem omámený chlap se choval jako hlupák. V baru se padesátiletý borec snaží sbalit dvacítku s nohou na skateboardu řečmi o tom, jak i on měl kdysi kolečkové brusle. Prostě trapas, kdy je vám stydno za něj.