Už podnikám i já

Už podnikám i já

Tak, a je to tady! Rozhodla jsem se a nemíním na tom (zatím) nic měnit. Začnu podnikat. Já, já, která mám ráda svůj klídek a pohodlíčko. Já jsem to konečně rozštípla. Neustále do mě někdo vandroval, abych do toho šla. Že jsou jiní, méně šikovní a taky jim podnikání klape. No… sama, jako úplně sama, bych do toho nejspíš nešla. Mám ale šikovnou kamarádku, která se vyzná, umí jednat s lidma a má takový ten šestý smysl. Prostě si „očuchne“ lidi a ví na čem je. Tak je jasné, že když mám v zádech takovou oporu, mám situaci hned o něco jednodušší.

Partneři

Se zmíněnou kamarádkou, říkejme jí třeba Martina, jsme takový ten klasický případ, jak se říká, že jsme se tak dlouho hledaly, až jsme se našly. Naše přátelství trvá již od střední školy. Martina je neustále hlavou v oblacích, má stále plno tvůrčích nápadů, umí si jít za svým. Když se pro něco nadchne, nekouká napravo ani nalevo a jede jak mašina, aby dosáhla svého – nikoli však přes mrtvoly. Je to zkrátka takový ten typický načínák, chcete-li otvírák. Občas se jí stává, že se v polovině rozjetého projektu nějak zadrhne a zpomalí, začne se poohlížet po dalších příležitostech. No, a v tu chvíli jsem tu já. Mám zas takový ten dokončovací talent. Dlouho mi trvá, než se pro něco nadchnu, ale pak se zakousnu a nepustím. Mé čelisti povolí, až když jsem s výsledkem spokojená. Takže takhle to my dvě máme. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsme již ze střední pryč, vypadá to, že jsme se opravdu našly. Občas vtipkujeme, že jsme si spolu měly postavit dvojdomek.

Prostory

Zpátky na začátek. Už mám doma živnosťák. Mám ho a voní novotou, jak se říká – je ještě teplý. Prostory k podnikání máme taky. Dlouho jsme po něčem vhodném pátraly, až jsme se dopátraly. Máme dílnu s obchodem. Nejsem moc na zdrobněliny, ale tady by se hodilo napsat spíše dílničku s obchůdkem. Celkově to dělá cca 70 m. Ale nám to stačí. Nenašly jsme naší dílničku hned na první dobrou. Tomuhle dnešnímu finálnímu rozhodnutí předcházel téměř rok objíždění, telefonátů a inzertní komunikace, než jsme zjistily, že máme takový bezva prostor u nosu. Jak se říká – pod svícnem je největší tma. Byly jsme dokonce smířené, že si najdeme něco ve vzdálenosti do 30 km od domova. Naštěstí, jsme si všimly naší komůrky dříve, než jsme stačily podepsat smlouvu ve městě vzdáleném 25 km. Tyhle naše prostory patří Martinině tetě. Obě kolem toho domu chodíme denně, ale ani jednu z nás nenapadlo, že bychom se tam mohly usídlit s naším podnikáním. Prostory jsou na strategickém místě. Dům stojí v ulici, kde lidé prochází do centra města, do škol a školek. Jednoznačně bomba!

Obor

A co, že vlastně rozjíždíme? Klasiku – matky na mateřský umí spousty užitečných věcí. My dvě konkrétně umíme šít. Zatím se chystáme šít dětské oblečení. Je to líbivé, máme jednoduché střihy, krásně barevné látky a sídlíme cestou do školky. Máme kontakty na kvalitní látky za pěkné ceny, máme dva šicí stroje, máme horu kreativních nápadů a v neposlední řadě máme pevné nadšení začátečníků. Díky internetu a obzvláště jedné aplikaci, máme nekonečné množství tvůrčích nápadů a návodů z celého světa.

Štěstí

Je mi jasné, že kromě neutuchajícího elánu, spousty nápadů a dostupného materiálu musíme mít i správnou míru štěstí. Takže: „Tfuj, tfuj, tfuj!“ Ať se daří. Děkujeme za podporu.
Brzy napíšu, jak nám to společně jde a kolik jsme toho prodaly a ušily. Teda… jestli ještě někdy budu mít čas a náladu si sednout k PC a psát.